Budoucnost

Tenhle článek bude zaměřený na pedagogy a trošku na systém a o době ve které žijeme. Možná začnu krokem do minulosti, jsem ročník 89, to je přesně ten, kterým zrušili povinnou vojnu před nosem a to jsem se na ni opravdu těšil. Měli jsme jeden z nejlepších školních systémů na světě, sice s občasnými zádrhely ze strany pedagogů, ale fungoval. Studoval jsem na pedagogické fakultě a občas mám chuť své skoro-kolegy nakopat. Ale to není předmětem tohoto článku. Dneska tady máme mnohem větší problém a to je distanční výuka. 

Celý život sleduji, jak si politici každý rok zvedají platy, dohazují si kšefty a občas jim někdo vypadl z kola, kde je vůbec Rath? 😀 No to je jedno, hlavně že už je pryč. Byl jsem svědkem nejrůznějších politických přestřelů, i toho jak zrovna Rath dostal pohlavek před kamerami. Ale největší vrchol je asi ten, když premiér pošle ke dnu hromadu živnostníků, v jeho mouce se najdou neurotoxiny, vše se kryje a nic se neděje. Je to pár roků zpátky, co se tím netajil, že živnostníky nepotřebuje, že bude stát řídit jako firmu. Teď ta perla, sejdou se živnostníci, aby protestovali a premiér řekne “ byli  to nějací zkrachovalci”, k tomu ještě přihodí, že mu píšou asi z čapího hnízda, že by tolik v životě ani nevydělali , jakou mají podporu. Já třeba osobně viděl jen 2 kompenzační bonusy, které mi nestačily ani na zaplacení všech faktur. To si pak člověk řekne, že jejich zájmy jsou úplně jiné, než je naše budoucnost.  

Jednou jsem sledoval Comedy Show a jeden komik řekl “k čemu mi je, že vím chemické složení soli, ale nevím co mám říct doma, když ji zapomenu koupit”, tím mě nakopl na myšlenku, co podle mě ve školní výuce chybí. Je to komunikace a finanční gramotnost. V  dnešním světě je plno konfliktů způsobeno špatnou komunikací a mnohokrát tím člověka vyprovokovali k brutálním činům. Teď mě napadl jeden příběh z dob krize ve státech, o chlapovi, který byl v životní krizi a tak se rozhodl vloupat do bytu učitelky a její spolubydlící v době kdy věděl, že tam nejsou. Jedna byla ten den zrovna k jejich smůle byla doma, muž ji chytil a svázal jak popisoval o několik let u soudu. Vypověděl, že vnitřně panikařil, ale že už chtěl dokončit co začal, jenže se vrátila spolubydlící, kterou taky chytil a svázal. Ta mu během svazování zašeptala, že udělá všechno proto, aby ho chytili a pomohla k tomu, aby dostal  co největší trest. Muž zpanikařil a obě ženy ubodal. Později u soudu vypověděl, že absolutně nechápe co se stalo, že se absolutně nepoznával. Podle psychologického rozboru to byla reakce centra emocí v našem mozku, která v ten moment přebrala veškerou kontrolu nad ním samým na několik vteřin. To bohužel stačilo k dvěma vraždám. Muž svých činů hluboce litoval. 

Podle studií jsou děti, které se učí o emoční inteligenci a komunikaci mnohem vyrovnanější, úspěšnější a mají celkově lepší výsledky. Myslím, že mám v hlavě plán na lepší budoucnost. Bude to ale opravdu hromada práce, ale bod číslo jedna je nejmladší generace, to je budoucnost! Ať už jsou mé názory například na pana profesora Flégra různé, tak zrovna u prohlášení, že děti jsou “biologický odpad” v návaznosti na jejich imunitu a schopnost přenášet vir, si u mě moc nepřilepšil. Už tohle vyvíjí velký tlak na danou zaměřenou skupinu. Minulý rok o Karviné prohlašovali média, že je na Karvinsku konec světa a já neviděl rozdíl mezi tím co bylo měsíc zpátky a v ten moment. V té době nás zbytek republiky bral opravdu jako biologický odpad a dokonce mému otci rušili kvůli tomuto tlaku objednávky na spotřebiče. Abych to řekl jinak, naše budoucnost je zavřená u počítače, bez sportu a s dospělým, který je třeba v životní krizi a zároveň sleduje, jak se jim “vrchní společnost” “směje”… K tomu ještě pomůžou pedagogové, kteří svůj vnitřní neklid ventilují skrze svou, teď už tak zkomplikovanou práci. 

Jaká nás tedy čeká budoucnost? Pod tlakem, bez dravosti, bez imunity, bez sportu, atd..?