BLACKBIRD ŽIJE

Tenhle článek píšu, protože je pátek a já ze sebe můžu dostat jedině tohle. Dal jsem si před nějakou dobou cíl, že dám motorku dokupy, abych na ni mohl zase jezdit. O Blackbirdu už jsem psal. Po tom, co jsem o něm napsal, jsem si uvědomil, jak strašně mi chybí, že ta legenda leží někde ve sklepě zapomenutá. Rvalo mi to srdce a tak jsem začal hledat díly a nakupovat je. Zavezl jsem vidlici servisákovi u kterého byla schovaná a když jsem ji asi po pěti letech uviděl, tak jsem byl v takovém šoku, že jsem ji nemohl ani vyfotit. Stála tam zaprášená se zlomenou vidlicí, bez přední kapoty. Vypadala strašně a já cítil, že ji tak nemůžu nechat, to si nezaslouží. Motivovalo mě to ještě víc a začal řešit servis. Termín mého odjezdu se blížil, servis nestíhal a nestihl bych na ní odjet. Druhý servisak, který mi dával dokupy auto a přední světlo na mašinu mi řekl, že mi ji stihne opravit. Vzal jsem hned dodávku a převezl ji. Jezdil jsem se na ni dívat jak se skládá, vypada čím dál tím líp, ale chybělo startovací relé a nějaké plasty. Téměř vše se našlo v původním servise a tak se poskládala. S tím relátkem byl problém, ale dovezl jsem druhou motorku, ať z ni relé přehodí a všechny potřebné součástky, jenže některé nepasovaly. Servisák po mě chtěl servisní klíč a já ho nemohl najít, nechtěla se totiž ani rozsvítit. Nějaký kolega mu poradil ať do ni dá klíč, zároveň na nabíječku a že po pár hodinách se probere.

Zrovna jsme točili s Majem klip, když v tom mi zavolal servisák a říká “čus, poslouchej” a já čekal co bude, ztrácel jsem veškerou naději v daný termín na ní odjet, když v tom jsem slyšel ten typický zvuk načítání Blackbirda a hned potom nastartoval. Byl jsem štěstím bez sebe, volal jsem pár lidem i když jsem věděl, že se o mě všichni bojí. Měl jsem na ni v plánu ujet za dva dny 2500km a úplně tak vypnout. Měl jsem v ruce jen pár motorek, ale blackbird vládne. Na cestě je ta motorka královna! To jak je nastavené těžiště, ta ovladatelnost a zrychlení… je to splněný sen. Když na ni sednu tak mám celou evropu na dlani a to jsem si právě dokázal.

Ještě před odjezdem byl další problém, velký techničák byl někde, neznámo kde a já musel na ni nechat udělat ještě technickou. Ráno jsem měl trošku času, tak jsem odjel s Ondrou Kokotkem trénink a vyrazil už v kombinéze na technickou. Cca kolem jedenácté jsem tak mohl vyjet. Původně jsem chtěl vyjet v 6 ráno, abych byl v cíli ve 3 odpoledne a dal si tam oběd. Trošku jsem se přepočítal, vyrazil až v jedenáct a dorazil jsem na místo před půlnocí. Udělal jsem si fotku o které ví jen pár lidí, přespal tam a hned ráno vyrazil zpátky.

Chtěl jsem být co nejrychleji zase doma a tak jsem zaběhl do obchodu pro lepidlo, ovesné mlíko, vodu, kartáček a pastu. Vedle motorky jsem si vyčistil zuby, vše schoval pod sedlo a nechal si tam kartáček pro další takové případy. Sedl jsem na motorku, telefon přilepil k řídítkům, zapnul navigaci a vyrazil. Když jsem najel na dálnici, tak jsem si zaběhl na benzínku pro snídani, presso a mohl jsem jet dál. K hranicím to bylo nějakých 460km, to bylo celkem peklo, v té kombinéze jsem se smažil ale čím rychleji jsem jel, tím lépe mi bylo. V horách jsem zastavil, udělal dvě fotky na instagram a jel dál. Po chvilce začalo mrholit a já doufal, že to přejde, místo toho začalo fakt luxusně chcát, tak že jsem přemýšlel kde seženu nějaký vosk na helmu abych viděl. Postupně se stmívalo a já přestával vidět. Musel jsem otevřít helmu, podívat se jaký sklon má hledí přede mnou a lehl si na ni tak, abych viděl a nelítal mi veškěrý bordel do očí. Musel jsem mít celou dobu zapnuté dálkové světla, někteří jste na mě měli nervy, ale ja se chtěl vrátit celý domů.

Dojel jsem na benzínku, klepal jsem se zimou, Němka mi nerozuměla, že chci čaj, místo toho, abych si to v telefonu našel, jsem se nasral na její neochotu, seděl jsem tam a přemýšlel, co budu dělat. Podle předpovědi to byl začínající déšť na pět dní. Promočený jsem se musel odhodlat projet české hranice, v Brně bylo hlášeno zrovna dobré počasí. Nasadil jsem si sáčky na ruce, aby mě tak nestudili motorkářské rukavice. Když jsem sedal na motorku, tak za mnou přišel menší pán širší postavy, takové správné chlapisko, zeptal se mě kam jedu a já že domů do ČR k Ostravě přes Vídeň. Nabídl mi, že pojedeme spolu na Vídeň a on že pak odbočí na Gratz. Byl jsem za to strašně vděčný, vedl mě zkušený motorkář a aby toho nebylo málo, tak mi nabídl, že u něj můžu přespat. Poděkoval jsem a odmítl s tím, že musím jet domů, že mám ráno trénink. Před Vídní mi došel benzín a tak jsem musel zastavit na benzínce, blikal jsem na něj, ale asi mě neviděl a jel dál.

Zrovna když to vyčerpaný píšu, tak cítím každý kilomer na těle. Za českými hranicemi přestalo pršet a byla jen zima. Jel jsem směrem na Brno a divil se, že je tak blízko, že jsem tam za chviličku. V Brně jsem zpomalil, abych najel na Ostravskou dálnici, když v tom mi zrovna něco bliklo za zády, předjelo mě civilní auto a začalo blikat. Zastavili za sjezdem kam jsem odbočoval a já si stále říkal, jestli ujet, nebo ne. Řekl jsem si, že budu v klidu a nějak to ustojím, frajer na mě, že jsem jel 105 na 90 a chovali se, jak kdybych vykradl banku. Ptal jsem se celkem hloupě jestli se to nedá nějak udělat, aby mi zůstaly body a on, ať vyvalím 1500,-. Řekl jsem mu, ať to dá do správního a nechá mě jet. Mohl být rád, že jsem jim dovolil, aby mě zastavili. Udělali mi stěry, udělai mi test na drogy a i když jsem si zakouřil cbd, aby mi nebyla tolik zima, test vyšel negativní, měli jen hloupé řeči, že mi odtáhnou motorku, když jim neřeknu telefonní číslo. Jako já bych řekl, že je o mě občas zájem, ale hoši to fakt přeháněli. Číslo jsem jim nedal a jel zpět domů, postupně jsem viděl jak se rozednívá a domů jsem přijel v 6 ráno, svlíkl jsem si věci, naházel je na židli a zmrzlý na kost si šel lehnout. Po třech hodinách mě probudilo pár telefonátů a já byl celkem bez nálady.

Tímto bych se chtěl omluvit, že článek vyjde až dnes v sobotu. Berte to jako sobotní speciál 😀

Leave A Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *