Roman Volák

Můj otec je jedinečný člověk, oba mí rodiče jsou neskutečně pracovití. Za svůj dosavadní život jsem nepoznal nikoho pracovitějšího a cílevědomějšího, než jsou mí rodiče. Můj otec pochází z České Skalice, na Ostravsko přijel před více než třiceti lety plnit si své sny. Pracoval na šachtě a po práci prodával na burze kazety, videa a další elektroniku. Když přijel, tak neměl nic, jen velké sny. To, co dokázal v tomhle kraji asi nikdy nepochopím, ale je to moje motivace. Když vidím co byl schopný vybudovat za 30 let, tak opravdu smekám. Né vždy jsme ale měli dobré vztahy, kolikrát jsem byl na něj tak nasrany, že jsem s ním i dlouhé měsíce nemluvil, ale to jsem byl kluk a na plno věcí pohlížel jinak, než dnes.

Faktem je, že se se mnou nikdy moc nemazlil, vedl mě stylem “když něco chceš, tak pro to něco udělej”. První práci jsem měl asi v devíti letech na stavbě, já měl totiž to “štěstí” že jsem si práci nikdy nemusel hledat, ona si vždy našla mě. Táta je velký obchodník, nedávno jsem to poznal, když jsem četl knihu o komunikaci a další o psychologii. Snažil jsem se ho u jeho výkladu rozhodit tím, že budu dávat najevo nesouhlas, testoval jsem tak jeho “pevný základ” a on se opravdu nenechal rozhodit ničím. Opravdu mě to dost překvapilo, ale na druhou stranu se to dalo čekat, třicet let podnikání je opravdu na člověku znát. Táta podniká s domácí elektronikou, v Dětmarovicích má podle mě největší elektro v Republice. Projel jsem skoro celou ČR a větší jsem opravdu neviděl, vlasnil také stavební firmu, restauraci kvůli které jsem udělal střední hotelovou školu, abych fungoval jako garant. Takže, za dosavadní život jsem toho dělal díky otci opravdu hodně, byl jsem skladník, zedník, pomocná síla v kuchyni, číšník, později jsem měl na starost inventůry a další věci, fungoval jsem jako řidič, později obchodní zástupce a prostě takový robotník na vše. Hodně mi to do života dalo, otec mě nikdy nenechal sedět na prdeli, makat se muselo furt.

Zlom přišel, když jsem začal podnikat já, opravdu jako zaměstnanec jsem si plno věcí neuvědomoval, dnes na věci pohlížím jinak. Pracovitost máme v rodině, i když mi někdy příjde že mám spíš výraznější gen pro lenost . Můj děda, tátův táta, má pole s bramborama, vstává každý den ve 4 ráno a jede na pole, je kus chlapa, celkem nenápadný, ale když se podíváte na jeho dlaně, tak pochopíte. Celou ávii je schopný naložit sám plnými pytli s bramborami. Dědovi je přes 80… Táta je spojením silných genů, otec babičky byl hospodský, 120kg hovado, co pro facku nešlo daleko. Měl takovou tradici, každý den nosil vestu se šesti knoflíky, přišel do práce, dal si pivo, rozepnul první knoflík a během každé šichty vestu rozepnul a zapnul. Komunisti mu pak hospodu vzali a on umřel s 60ti kily. Život bývá tvrdý…

Kdysi jsem to nechápal pod jakým neustálým tlakem otec je, podnikám teprve druhým rokem a až teď jsem pochopil jaké to je. Opravdu pokud člověk nezkusí, tak nemůže soudit. A to mám relativně klidnou práci. Otec vstává v 6, aby byl v práci co nejdřív a nachystal všem úkoly, od 8:00 do 18:00 je ve firmě a po zavíračce buď rozváží zboží, nebo předělává ceny, naceňuje objednávky nebo prostě cokoliv je potřeba aby se udržel na trhu. 30 let tímto tempem pracovat je opravdu obdivuhodné, taky se díky tomu vypracoval a mě tak neskutečně motivoval. Když vidím co je schopen člověk dokázat za těch 30.let, tak si říkám, že mám ještě hodně času a sedět na prdeli nehodlám. Dál budu motivovat lidi, hledat talenty a stále chci něco vytvářet.

Leave A Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *