O mně

Všechny vás zdravím, moc děkuji že jste si tuto aplikaci stáhli a podpořili tak moji práci.

Jmenuji se Radim Volák narozen 19.4.1989. Začal jsem cvičit jako kluk v jedenácti letech. V té době mě motivovaly akční filmy s Arnoldem Schwarzeneggerem, Jean Claudem Van-Dammem apod. Moje motivace byl i člověk kterého jsem znám pouze z doslechu. Cvičil jsem každý den ráno a večer, ať už jsem byl kdekoliv a bylo mi cokoliv. Ve čtrnácti letech jsem poznal člověka který byl v tomto směru pro mě motivace. Bývalý majitel fitness ring. Cvičím ve fitness ring celý život. Když mi bylo 28 tak mi dnes už bývalý majitel Fitness Ring řekl že by fitko rád prodal. Začal jsem tedy řešit možnosti abych to od něj mohl koupit. Cestu jsem našel a teď se věnuji něčemu co mě opravdu baví a naplňuje. Největší úspěch a radost je Ondra Kokotek. Kluk s mozkovou obrnou kterému jsem pomohl zlepšit jeho stav a stále na tom pracujeme. Další je Dušan Matta a další… o Každém z nich napíšu článek jak přišli a jak jsem jim pomohl. Hodně lidem jsem ukázal cestu a ti o kterých budu psát jsou výjimeční svou vůlí. Ondra mě samotného inspiruje, jeho vůle je obrovská! Cvičení se věnuji opravdu celý život, ne vždy jsem byl vzorný student a tak vysoká škola nepřicházela v úvahu dokud jsem se nedozvěděl o rekreologii. Rekreologie je čistě sportovní obor. Odchodil jsem 6 semestrů ale ke státnicím jsem se nedostal… K tomu je příběh který vás snad alespoň pobaví. Měl jsem na starost školní fitness od ostravské univerzity. Jednou tam přišel cvičit učitel fyziologie, strašně chytrý chlap a protože jsem věděl že u něj končí většina studentů tak jsem si chtěl šplhnout. Znáte vtip jak chce chlap oslovit ženu a neví co jí říct? Prostě chlap se radí s kamarádem že se mu líbí jedna žena a neví jak ji oslovit. Ten kamarád mu poradí ať jde prostě za ní a řekne první věc co ho napadne. On tedy jde za ní když ona si to namíří na záchod. On stojí u toho záchodu nervózní s tím že udělá co mu kamarád řekl. Ona vyleze a on vyhrkne “emmm, sralas?!” Tak nějak to vypadalo se mnou, ale já do půl těla svlečený cvičil biceps když on cvičil na trx a já mu řekl… ” ty vole vědět co ty tak vypadám jinak” Dal mi 8 pokusů a ani jeden mi neuznal. Když jsem měl poslední termín zkoušky tak zase na doplňující otázce mi zase řekl že smůla a já druhý den odlétal pracovat do Virginie. Do států mi nechal vzkázat že mi ještě jeden pokus dá ale za dva dny se mám u něj hlásit v kanceláři. Tahle mission impossible by stála 20.000,- a tak jsem to vzdal. To je příběh jak jsem nedostudoval. Začal jsem hned tedy pracovat, do školy jsem se vrátil o dva roky později ale už mi neuznali kredity tak jsem už radši makal jako řidič dodávky s tím že mě jednou bude živit sport. V té dodávce jsem najezdil přes 1.000.000 km za 8 let. Do doby než se naskytla příležitost splnit si sen kterou jsem chytil za pačesy a dnes můžu psát tento článek do vlastní aplikace.

Život je někdy nevyzpytatelný a opravdu jako bonboniera.